Před rokem jsem tady psal v článku nazvaném Sametové vánoce o mých pocitech, dojmech a nadějích, spojených s Vánoci roku 1989. O vlně optimismu, který tehdy měla a prožívala většina z občanů naší země. Jistě, byla to možná i vlna naivní euforie, které podlehne každý, kdo je svědkem toho, čemu se říká obrození, nebo společenské uzdravení. 

Bylo přirozené a možná i nevyhnutelné, že další léta nás vrátí do reality běžného života. Starosti, které tehdy na pár měsíců ustoupily do pozadí, se časem znovu objevily a museli jsme začít řešit věci, pro většinu lidí do té doby neznámé. Socialismus, který tehdy skončil, je do jisté míry řešil za své občany a mnoho z nich si následně uvědomilo, že teď už je všechno trochu jinak a každý se musí postarat sám o sebe a své blízké.  

Měli jsme tehdy a máme stále ještě sociální zázemí, jakým se může pochlubit málokterá země, včetně těch Západních, které nám bývají, nebo si je sami dáváme za vzor. Skvělé zdravotnictví, péči o děti, školství (byť v poslední době bývá kritizováno), kvalitní sociální systém a nejmenší podíl chudoby k počtu obyvatel a také úroveň bydlení. Nemluvě o rozvinutém průmyslu a tehdy i potravinové soběstačnosti, která už je dnes pouhou minulostí.

To vše není právě málo a můžeme na to být právem hrdi. Pokud chceme být spravedliví, musíme to přičíst k dobru režimu, který tady byl až do roku 1989, ale také schopnostem a vyspělosti občanů naší země.

Po 33 letech jsme se bohužel dostali do situace, kdy jsou některé z výše uvedených, skutečných a pro lidi zásadních hodnot (to slovo nemám moc rád, ale tady je na místě) zcela zásadně ohroženy a je to už často zmiňováno politiky i médii. V tom smyslu, že nejsou samozřejmé a hlavně, jsou z jejich pohledu těžce financovatelné.

Zdravotnictví nemá dostatek lékařů a sester, občas se objeví nedostatek základních léků. O jeho financování nemluvě. Jednou je prý nedostatek dětí, ruší se operativně školky a školy, za pár let je tomu naopak a školní kapacity chybí. Oběd ve škole už bohužel není samozřejmostí pro každé dítě a souvisí to také s chudobou rodičů. O experimentech politiků a neziskovek s inkluzí nemluvě

Premiér Petr Fiala, ministři, část novinářů a mnoho dalších lidí dnes mluví o tom, že ve válce jsme i my.. Ve válce s Ruskem, na straně napadené a ničené Ukrajiny. 

​​​​​​​Ano, Ukrajina byla Ruskem napadena. Ukrajinci trpí, protože Rusko si řeší své zájmy, tak, jak jsme toho byli svědky jen za ty poslední tři desetiletí od USA, Velké Británie, Francie a dalších západních zemí v Iráku, Lybii, Jugoslávii, nebo Sýrii. Jak se říká, USA nemá přátele, má jen své zájmy. A s Ruskem je to podobné, ať si o tom každý myslí co chce, jsou to zájmy velmocí, které si to, bohužel pro ty napadené země mohou dovolit.

Mám za to, že většina našich občanů nesdílí válečné myšlenky výše zmíněných „papírových válečníků“ a nemyslí si,  že jsme ve válce s Ruskem. Je to pouze hloupý a laciný výrok lidí, kteří jsou v bezpečí, nic jim nehrozí a pletou si pojmy. Nepřejme si, aby tomu tak opravdu někdy bylo.

Spíše si myslím, že naši politici a jejich podporovatelé jsou ve válce s lidem, kterému mají v první řadě sloužit a vytvářet mu podmínky pro spokojený a klidný život.

Nejsem určitě sám, kdo má za to, že přesně to vláda nedělá, ani se o to nesnaží a své selhání omlouvá právě tím, že nám tvrdí, že jsme ve válce.

Zatím je ještě klid, ještě nechodí platební doklady SIPO s obrovským navýšením záloh za plyn a elektřinu. I dnes už slyšíme o neřešitelných problémech jednotlivců a rodin, které tuto situaci finančně prostě a jednoduše nezvládnou. V novém roce jich obrovské množství přibude a východisko z jejich neschopnosti platit ty šílené ceny energií bohužel nenaleznou. ​​​​​​​

Čekají nás smutné svátky, tentokrát bez naděje a optimistického pohledu do budoucnosti. Upřímně lituji občany naší země, které přivede nenávistná a hloupá politika naší vlády do neřešitelných životních problémů.

Vzletná a symbolická vánoční poselství o neztrácení naděje a rady, aby se chudí a potřební na svůj život dívali i ze vzdálenější perspektivy, která dá smysl jejich současným obtížím, nemá žádné opodstatnění.  Jsou to slova pokrytecká a alibistická od těch, kteří je pronáší. Je to pouhé konejšení a výsměch lidem, kteří nemají možnost svou zoufalou situaci jakkoliv řešit.

Přeji všem dobré zdraví, rodinnou pohodu a aspoň trochu štěstí v novém roce.

​​​​​​​Veselí nad Moravou, 25.prosince 2022

Autor článku : Vilém Reichsfeld