Před dvěma měsíci jsem na těchto stránkách doporučoval stravovací zařízení Bistro 86, které po několika nevydařených pokusech jeho předchůdců oživilo zdejší krásné nádraží.

​​​​​​​Nebyla to žádná „hitparáda“, jak se říká, ale slušný, čistý a vkusný podnik v každém případě ano. K tomu ještě levný. Na bídné veselské stravovací scéně to jistě bylo vítané osvěžení.

Bohužel, naděje se nenaplnily a tento podnik nedávno zavřel. Důvod : především drahé energie, ale údajně také opadání zájmu zákazníků, když zrovna nebyly v nabídce jídla, která má asi každý z nás rád. Španělský ptáček, vepřový řízek, svíčková a podobná jídla – náročná buďto v pořizovacích nákladech surovin, nebo pracnosti přípravy.

Tato jídla občas na jídelníčku sice byla, ale údajně ne dost často podle gusta zákazníků, kteří proto přestávali chodit. A údajně taky nevýhoda v tom, že bistro mělo vlastní toalety, které si zvykli navštěvovat lidé, kterým bylo zatěžko zaplatit za ně v nádražní hale. Povětšinou týpci nevábného vzhledu i odéru. To všechno unaví a vyčerpá, a tak byl konec provozu asi přirozeným vyústěním celé situace. Nádraží opět ztratilo své příjemné oživení a je bez něj pusté. Krásné, ale pusté!

​​​​​​​Před lety koloval po sítích článek „Veselí nad Moravou - rekapitulace po 30 letech aneb Pro pamětníky "1989-2019" (rozkliknout přílohu v PDF - umístěno níže) o tom, co všechno se po roce 1989 ve Veselí změnilo a co zaniklo.

Nebudu se vyjadřovat k formě, faktické správnosti a objektivitě toho článku. Je to jen názor občana, který se pod něj nepodepsal. Článek je slušný, neurážlivý a trochu rozhořčený. Zda právem, či ne, posoudí jistě každý čtenář sám. Faktem ovšem je, že z Veselí, které bývalo centrem, nabízejícím hojnost pracovních příležitostí pro široké okolí se stalo místo, kde je o zaměstnání nouze. Dnes naopak jezdí Veselani pracovat do okolních měst a obcí

​​​​​​​Nahlížet na hospodářské proměny, které přinesl vývoj po roce 1989 pouze negativně, se jistě nedá. Chtěli jsme kapitalismus a dočkali jsme se jej. Se všemi jeho pozitivy, ale i negativy. Co převažuje, to si musí vyhodnotit každý sám za sebe Mrzí nás oprávněně, jak dopadla celá odvětví našeho průmyslu. Z obuvnické velmoci se stala popelka, s textilním a oděvním odvětvím to dopadlo podobně. Zmizely profese jako krejčí, či švadleny, nechat si opravit boty mimo velká města je problém. Vyhoď a kup si nové, je prodejci obuvi doporučené řešení.

Pro ilustraci doby a trendu, nedávná zpráva z kdysi textilního města Liberce : textilní průmyslovku kraj ruší, škola se slučuje s jinou. ​​​​​​​

Spousta učebních oborů buďto zanikla, nebo živoří. Kdo si vzpomene na skvělé  podmínky a široký záběr učňovského školství před rokem 1989, může nad tím jen tiše povzdechnout, případně zaklít, když hledá řemeslníka. Nutno ovšem dodat, že o ty dobré byla nouze vždy. Problém nedostatku řemeslníků se řešil v Rakousku v 80.letech minulého století a myslím, že brzy dopadne i na nás.

Až do masového rozšíření internetu (zhruba do roku 2000) bývalo, z mého pohledu velmi dobrou službou pro občany osobní zastoupení všech důležitých služeb, tedy zejména dodavatelů plynu, elektřiny, provozovatelů kabelové televize, a telekomunikačních služeb v místech velikosti našeho města, řekněme obcí s rozšířenou působností. Tedy těch, které jsou dnes pověřeny výkonem státní správy. Ty byly v přijatelné dojezdové vzdálenosti všech okolních obcí, převážně vesnic se spádovostí k tomuto místu. Nabízely tehdy komfort osobního jednání pro občany, zejména ty starší, technicky i počítačově méně zdatné. Po rozšíření internetu a mobilních telefonů tato zastoupení až na ty, která zastupují zdravotní pojišťovny zmizely. Společnosti, které slušně vydělávají šetří a komfort pro občany zmizel. Na internetu nenajdete žádné údaje o spojení na pracovníky těchto firem, vše se vyřizuje pouze přes kontakt na operátora. Někdy se nedá dovolat, většinou se čeká na spojení. Běžné věci se tak sice vyřídit dají, ale doby energetické stability a přijatelných cen jsou pryč a osobní jednání při řešení větších problémů se leckdy nahradit nedá.  ​​​​​​​

Na naše zdravotnictví nedám dopustit. Co by za takové daly některé země Západu, které jsou nám dávány za vzor. To se týká jeho úrovně a kvality. S jeho klesající dostupností v některých oborech už se jim blížíme. Kde jsou ty doby, kdy ve Veselí byla pohotovost pro dospělé, děti a také zubní a sloužící lékař v době, kdy byla čekárna prázdná objížděl sanitkou nemobilní a nemocné pacienty v rajonu.. Dnes jsou pohotovosti pouze v nemocnicích a se zuby, které vás rozbolí o víkendu odpoledne, či večer, musíte do Brna, či Olomouce.

Ne, nepláču nad dnešním stavem, je v tom jistě i kus nostalgie. Je nesporné, že socialistické zdravotnictví bylo více, než dobrým základem pro to dnešní. Vše, co je dnes k újmě pacientů, přináší pouze finanční zásahy a škrty, kalkulace, které ubírají pacientům komfort. Vnímáme také velký personální nedostatek, ať se již týká obvodních, zubních či dětských lékařů, ale i lékařů odborných a nemocničního personálu vůbec. Příčiny toho stavu mně nejsou známy, ale o tom, že zoufalí lidé tam, či jinde hledají lékaře, který je vůbec přijme do evidence, čteme v médiích pravidelně.

Osiřela nádraží, která dříve kypěla životem. Zmizely z nich novinové stánky a bufety,  na noc se nádraží zavírají. V zimě to bývala poslední možnost, kam se schovat před nepohodou, když lidi zastihly nějaké nepředvídané problémy. Nevyčítám to nikomu, přinesl to zřejmě přirozený vývoj a trendy v dopravě. Ale lidé stále ještě jezdí a jezdit budou. Mladí do škol, starší do zaměstnání. Ale je na těch nádražích smutno, bezútěšně a nekomfortně. 

Nedávné rušení tří set poboček České pošty kvůli úspoře necelé miliardy korun nepatří rovněž k něčemu, čím by se stát mohl chlubit. Je to jen další snižování komfortu obslužnosti pro občany této země. A vláda tu přece není od toho, aby starala o lidi! Co jiného by mělo být prioritou vlády, než prospěch občanů. Nekritizoval bych to, kdyby se nerozházely desítky miliard na jiné, zbytné účely. Jsem zvědav, jestli ta ušetřená miliarda a mzdové náklady za propuštěné řadové pracovníky pošty, konečně vrátí tento státní podnik do černých čísel. Za rok budeme chytřejší ...

Z měst i vesnic zmizely klasické hospody, a pokud ne zcela, tak jich přežil jen zlomek. Naše město je toho příkladem. Hospody bývaly „institucemi“ se vším, co k nim patřilo. To pozitivní i negativní. Ale vždy, po celá staletí oživovaly a doplňovaly občanskou a společenskou atmosféru obcí a bývaly také přirozenými občanskými fóry, parlamenty a útulnami, aniž by je někdo musel ustavovat. Jejich rozsvícená okna do hluboké noci narušovala tmu a zvyšovala pocit bezpečí nočním chodcům. Pomalu zmizely ze života měst i vesnic, stejně jako jejich bodří štamgasti, hráči kulečníku, karet i jejich kibicové a ovínění básníci noci.

Ve Veselí kdysi zářily do noci vkusně upravené výlohy obchodů a také umně vyvedené velké neonové reklamy na velkém obchodu obuví na křižovatce a na hotelu Rozkvět. Tehdejší město se úpravou s tím dnešním vůbec nedá srovnávat, ve výlohách obchodů nebylo zdaleka tolik zboží a to jejich „čančení“ možná mělo tento nedostatek pomoci zamaskovat. Ale přece jen to město bylo nějak veselejší.

Ze života mnoha našich měst dávno zmizeli kluci v zelených uniformách i většinou neoblíbení lampasáci. Patřili k obrazu měst po dlouhou dobu a mám za to, že uniforma, ať už policejní, tak i vojenská v nich vždy měla své opodstatnění. Zmizely, ke škodě všech. Policajtů je málo, potkáte je spíš už jen v autě, pochůzkářství bylo zřejmě zrušeno.

A vojáci? Škoda mluvit. „Chytří“ politici dospěli před lety k názoru, že to stojí zbytečné peníze, válčit se už nebude a tak vojnu zrušili a kasárny „přetransformovali“. Že základní vojenská služba měla pro kluky, ale i jejich rodiče a občanstvo celé země i jiný smysl, než přípravu na boj a válku (i když ten hlavně), zjišťují naši početní generálové velící několikatisícové armádě až dnes. Armádu už však mohou poskládat pouze z fyzicky i psychicky nedostatečně otužilých kluků, kterým by velitelé nesměli vzít, či zakázat mobilní telefony. V takovém případě by jim totiž buďto dezertovali vojáci, nebo by před jejich hněvem museli utéct sami. O stavu torza naší bývalé, dnes profesionální armády se dozvíme málokdy. Iluze si však asi dělat nemůžeme.

​​​​​​​Když k tomu všemu připočteme problémy dnešního stavu kapitalismu, jehož výkladní skříní vždy bylo volné a tržní hospodářství, které dnes vykazuje velké problémy v zásobování, třeba i důležitými léky, aniž by nám panem ministrem byla sdělena pravá příčina tohoto stavu, nutí nás to k zamyšlení, kam jsme vlastně dospěli a zda je dnešní stav věcí opravdu tím, co jsme si kdysi představovali.

Na nádraží jsem článek začal, na fotbalovém stadionu jej končím.

17.ledna 2023 zde byl zveřejněn článek O sportu a zdejším fotbalu zejména. ​​​​​​​K samotnému obsahu už se nemíním vracet, kdo chce, přečte si jej.

V březnu jsem před poštou potkal Víťu. Vzpomněl ten článek, zejména pak diskuzi, kterou vyvolala reakce na něj ze strany vychovatele fotbalové mládeže, pana Romana Nádeníčka, která je umístěna na konci článku.

Víťa mně v reakci na ni, zejména pak část odpovědi pana Nádeníčka - cituji : „Přeji Vám vše dobré a zvu Vás na některý z dvojzápasů krajského přeboru žáků, možná potom uznáte, že fotbal ve Veselí se dělá za minimální náklady na velice slušné úrovni a v mládeži vychováváme šikovné hráče a hlavně slušné lidi“ sdělil toto :

„Chodím často ke stadionu, protože hned za Bazaly (druhé travnaté hřiště) mám za oplocením zahradu. Řeknu ti jedno. Tolik nadávek, tolik kurev a pičí, které si tam při práci vyslechnu z úst mládeže i trenérů, to je děs. To má jako být v duchu toho, co jsem se dozvěděl od toho pána, co tam s tebou diskutoval?“

K tomu z mé strany ještě další citace pana Nádeníčka :

„Bohužel absolutně nechápete, že v dnešní době není ukazatel toho, jestli je klub úspěšný tým mužů. Děti, se kterými trávím čas min. 4x týdně, týmu mužů fandí, ale vzhliží k fotbalistům, kteří se sportem živí. Pro společnost má sport hlavní přínos v dětství a dospívání, kde pomáhá člověka formovat. Člověk si odnáší fyzickou zdatnost, respekt k autoritám, spoluhráčům a soupeřům. Trénuje disciplínu, morálně volní vlastnosti a mnoho dalšího. V dospělosti se stává, když má talent, píli a štěstí, profesionálem nebo sportuje pro radost.“

Mužstvo mužů bude letos moc a moc rádo, když se udrží v soutěži, která je už tak pro město naší velikosti nedůstojná. Na jejím čele jsou Hroznová Lhota a Vnorovy a zcela jistě do ní postoupí ambiciózní Kozopjídky  Ale na tom veselským činovníkům podle slov pana Nádeníčka asi příliš nezáleží.

Po nedávném konci veselské ženské extraligové házené a národní házené, která se tady hrála 100 let, může být fotbal dalším na řadě, kdo zajde na úbytě. Uspokojí nás, že budeme vychovávat hráče pro okolní vesnice? Co nám pak pomůže, že se investovaly značné finance do dnes osiřelého hřiště Sokolovny a ještě větší na fotbalovém stadionu? 

Chybí naděje, že se něco zlepší a nemohu, než k tomu na závěr konstatovat konstatovat "Smutná doba. A bude hůř"

​​​​​​​

Veselí nad Moravou, 23.května 2023

Autor článku : Vilém Reichsfeld