Myslel jsem, že mé vyprávění o Německu brzy ukončíme a Veselské dojmy také. Tuším ale, že můžeme ještě pokračovat, napsal jsem už 6 pokračování, a s něčím takovým jsem vůbec nepočítal. Ale jak známo, s jídlem roste i chuť. Najednou, z čista a jasna,  jsem mohl psát ještě dál...

Holstein Haus (firma která stavěla montované domy) nikdo nevymyslel, stavělo se tam takto už staletí a staví se tam takto dál, jen ty stavební hmoty dřive nebyly. Všechno venkovní zdivo se stavělo z nejlepšího Porotonu tloušťky 24cm. Potom 7 cm nic a pak znovu 12 cm Porotonu. Vzniklá  7 cm mezera se vysypávala moučkou z umleté lávy, jako další izolace proti zimě a vlhku. Moji stavebnici byli nadšeni a vedli sáhodlouhé diskuse, jestli budou v zimě vůbec topit. Chodil jsem sám koukat do hrubých staveb, hlavně v zimě,a byl jsem sám překvapen zajímavým teplem v těchto novostavbách. Navíc se celá fasáda polepila keramickými pálenými obkladačkami, podle chuti stavebníka. Dobré okna, pěkné dveře, palubky nebo parket, velké koupelny a vytapetované na klíč, ležely v jejich katalogu ne výše, než podobné firmy, které domy nabízely také v masívním provedení. Firma patřila jednomu obchodníkovi někde od Kielu ve Schleswig-Holstein, kousek před dánskou hranicí. Kolik se těch domků jen v jižním Německu postavilo? Několik tisíc, stálo tenkrát v novinách a vidíš je ještě dnes. Někdy si říkám, to jsou jako moje děti, mezitím už v dospělosti. Ale protože nic netrvá věčně, oznámila jednou firma.Holstein-Haus konkurs. Bankrot. To bylo slávy u konkurence a mně bylo do breku. ​​​​​​​

Naše děti nám dospívaly, zkoušeli jsme žít z hotových peněz. Moje srdeční infarkty se množily, dovolená byla častěji v plánu. Z poslední safari v Keni  jsme si přivezli i malárii,  žena těžkou, já lehčí. Po několika letech dali ženu do invalidního důchodu. U mě  to nebylo příliš jiné. Zažádal jsem také o propuštění ze zdravotních důvodů. Přikládám z mého archívu 4 listiny z těchto dlouhých let, pro zajímavost pro ty, kteří si německou přesnost, důkladnost a státní aparát neumí dobře představit. V roce 1990 jsme byli se ženou za nezákonné opuštění republiky okresním soudem v České Lipě rehabilitováni. Samozřejmě jsme jeli po 30 letech navštívit naše milé, z velké části už jen na hřbitovech. ​​​​​​​

Pan Bublák mně zaslal prostřednictvím své dcery tři dokumenty -diplomy, které jsou nezpochybnitelným důkazem jeho úspěšné kariéry v oboru stavebnictví v Německu.  Jsou důkazem jeho úsilí, zvládnout v první řadě cizí jazyk, ale také  jeho schopnosti přizpůsobit a uplatnit se v nelehké konkurenci země,  do které přišel bez zkušeností a s celou svou rodinou  ​​​​​​​

Poslední část, mé dojmy z cesty do Veselí a z Veselí, v říjnu loňského roku, si dovolím jako samostatnou kapitolu shrnout nakonec. Částečně byly zaslány do Veselských listů, které neměly místo, kde je uveřejnit. Jejich tématy budou nová dálnice z Vidně do Zlina, Veselský zámek jako hotel, modernizace Baťova kanálu, Veselský hřbitov s podchodem. sbírka básníi  Bludný  kořen od Veselanky Jitky Pšurné-Lancaster, atd.

Zdraví Vojta Bublák

Doposud zveřejněné články :

Po mnoha letech opět ve Veselí…1

Po mnoha letech opět ve Veselí…2​​​​​​​ 

Vojtěch Bublák -Vzpomínky na rok 1968 

Vojtěch Bublák - první zaměstnání                    

Vojtěch Bublák - rozjezd v nové zemi 1            

Vojtěch Bublák - rozjezd v nové zemi 2   

Veselí nad Moravou, 4.října 2022

Z e-mailů pana Vojtěcha Bubláka upravil Vilém Reichsfeld